Postupné kroky plnění specifických dat pro konfiguraci
Číselník zdravotnicných zařízení - začne se samotnou nemocnicí. Nutno zvolit vhodné symbolické kódy.
Číselník oddělení - začne se opět samotnou nemocnicí. Rovněž nutno respektovat ev. zaběhnutou nomenklaturu.
Číselník odesílajících lékařů. Nutno naplnit alespoň pár lékařů.
Verifikovat a ev. rozšířit přehled používaných antibiotik a jejich trojpísmenných zkratek.
Vzít dosavadní žádanky a rozhodnout, která data se budou zapisovat a která, třebas výhledově,
se budou přebírat z centrálního systému, až to bude možné.
Upravit a schválit základní registrační formulář - přehled položek, pořadí i styl typování.
Probrat automatické konverze (na velká písmena, první písmeno velké, ...) a základní kontroly.
Z praxe plyne, že většina položek je sice žádoucích, ale nesmějí být zcela povinné. Při úrazech apod.
často nejsou údaje známy a nesmějí provoz blokovat.
Rozhodnout, které z položek se mají v cyklickém vkládání dědit vzorek od vzorku. Není to úplně banální,
protože to záleží na organizaci práce při příjmu materiálu, zda je tříděn už fakticky po odděleních, nebo
zase spíše podle typu materiálu apod. Jde o to, aby operátor zapisoval co možná nejméně.
Definovat výčet laboratoří podle specializace (bakterka pro JIP, pro ambulance, serologie, virologie, ...). Jedná
se o formální rozčlenění pracoviště na menší jednotky, do kterých se materiál dává již s cílem odpovídajícího
zpracování. Nutno zvážit spíše na odborné úrovni.
Prověřit konfiguraci účtovacího mechanismu. Tedy obsah tabulek PojMat,PojVys apod.
Pro diskové sestavy udělat seznamy předem definovaných antibiotik.
Taktéž pro sestavy MIC, zde je potřeba v každé sestavě dodat i začátek škály ředění a breakpoint pro
dané antibiotikum v dané sestavě. Tato data se mohou lišit jak od výrobce k výrobci, tak i mezi sestavami,
kdy nějaké antibiotikum zabírá lépe na určitý typ mikrobů a na jiný hůře.
Pro serologii a virologii, které jsou blžší spíše biochemickému stylu, je potřeba získat taxativní
výčet metod a charakteristiku údajů, které jsou výsledkem. Pro každou metodu nakreslíme odpovídající
razítko, je ale potřeba vědět předem, zda se do něj píše jenom jedno číslo, nebo i hodnocení, poznámka apod.
Jedná se o mechanickou práci, skoro kopírování, a není nutno, aby výčet byl hnedka zkraje definitivní. Naopak,
přidávat je možno za pochodu.
Prověřit a ev. rozšířit přehled materiálů - ten je ale celkem exhaustivní a může být, že bude spíše
redukován. Stačí ale jenom pasivovat položky tak, že nebudou nabízeny - pak je možno je kdykoli
aktivovat.
Upravit některou standardní konfiguraci laboratoře - nabídky, mustrovníky, ... - na použitelnou podobu
podle místních zvyklostí. S vysokou pravděpodobností se dá použít nějaká již hotová konfigurace a během
zácviku se doupraví.
K diskové citlivosti: bude se používat hodnocení C,R,I nebo primárně průměr zóny (0-40mm), který se
podle breakpointu interpretuje už pak sám jako C,R,I ? Zase to znamená hlavně výběr vhodných již existujících
typů razítek a překopání posloupnosti antibiotik.
Definitivní podklady pro formální vzhled výsledku, tedy údaje do hlavičky apod.
Rutina s podepisováním výsledků. Kdo ano a kdo ne apod.
Hromadný tisk výskedků. Nutno koupit vhodnou tiskárnu, rovněž papír a nastavit detailně. Není urgentní
zrovan do Vánoc, ale musí se na to myslet. Konfigurace v Plzni se osvědčila. Je to řádková trochu lepší Epsonka
a tiskne se jednoduše na papír, který je v balíku a stránka je cca poloviční. Tedy normální, ale půlená
perforací. Většina výsledků se vejde na půllist, sáhodlouhé pak zaberou odpovídající počet půllistů.
Rozvážit strategii zveřejňování výsledků. Není urgentní, ale časem je nutné, aby na webových
stránkách bylo vidět jenom to, co má vidět být. Zprovoznění rozhraní na centrální systém je ze strany
SMS naplánováno v horizontu 12 měsíců, prezentace mimo centrální systém tedy asi začne mnohem dříve.
Konsultační systém - nutno definovat požadované úpravy, vazby na žádanky apod. Z počátku alespoň rámcovou
představu, aby se dala práce naplánovat.
Statistika: alespoň rámcové představy. Systém se dá snadno rozšiřovat, hned z počátku by měl ale poskytovat
právě ty statistiky, které jsou potřeba a nezatěžovat těmi, které budou mít smysl po určitém čase.
Zácvik a zaškolení.
Zácvik v Ústí by měl probíhat tempem cca 1x za 14 dnů a měl by být spojen s vyjasňováním podkladů pro
definitivní konfiguraci systému pro potřeby pracoviště.
Konfigurace se neprovádí hned detailní, protože teprve během zácviku se vyjasní, které rysy systému je
vhodné převzít beze změny a které se naopak musejí upravit.
Zácvik v Praze je věnován zejména rutinnímu ovládání, organizaci práce a drobným úpravám konfigurace,
které vyplynou z pokroku při ovládání programu.
Je-li to možné, je vhodné systém zprovoznit za účelem experimentování na co největším počtu počítačů
v Ústí, hlavním cílem není z kraje perfektní provoz, ale zvládnutí rutinního ovládání a zrovna tak dobře
i odhalení těch bodů, které si díky konkrétní situaci v laboratořích vynucují úpravy.
Během zácviku se obsah databáze s výjimkou konfiguračních údajů nijak neuchovává a je možno jej tedy
i jakkoli "ničit".
Zálohy se ale provádějí tak jako tak.
Do ukončení zkušebního provozu je referenční databází i konfigurací ta, kterou má JLabs - resp. se
paralelní úpravy v konfigurací synchronizují po vzájemné dohodě.
Konfiguraci včetně razítek pro sestavy atd. provede iniciálně JLabs, posléze se počítá s tím, že v Ústí
si uživatelé budou provádět drobnější úpravy sami, zásadnější ale bude zase přednostně dělat v rámci
technické podpory JLabs.
Jelikož je dokumentace k systému celkem rozsáhlá, bude se dokumentovat zpětně každá úprava prováděná
v Ústí tak, že vznikne vlastní řada "cvičení" - v těch se pak zpětně uživatelé rozeberou v budoucnosti
při provádění analogických úprav.
Prozatím zjištěné odlišnosti od standardního stavu
PC jsou se systémy Windows98 nebo Windows2000. Komunikace se Sambou je tedy kryptovaná.
Check-list pro bázovou funcionalitu.
Ubio běží a je vidět z okolních počítačů.
Zbio běží a je vidět z okolních počítačů.
Definitivní IP adresy počítačů jsou podchyceny, počítače mají stejná jména
pro netbios i ip.
Ubio i Zbio jsou správně zavedeny v DNS a dalších komponentách místní síťové
infrastruktury.
Virgin konfigurace obou počítačů jsou uschovány křížem v adrersářích /jlabs/backup/ubio.tgz
a zbio.tgz na obou počítačích. Zejména síťové parametry, /etc atd.
Složky install jsou přístupné bez hesel jak pro ubio tak pro zbio.
Ubio je nastaven na call-back easywanem.
Zbio je nastaven tak, že v případě potíží bude schopen aspoň zvednout modem, který se v tu chvíli
na něj připne.
Běží WWW server na Ubio a jsou na něm vidět návody.
Dtto Zbio.
Běží PHP zveřejňovací software na UBio.
Dtto Zbio.
Instalace a první spuštění proběhly na 2-3 lokálních PC.
Aplikace se rozeběhne a něco zobrazí - je aspoň formálně funkční.
Ubio je přes easywan napojitelný až na lokalitu K34.
Krom toho je cílem první etapy udělat inventuru PC, na kterých se bude systém ještě
zprovozňovat. Zejména je potřeba vytipovat počítače s malými monitory, horšími
grafickými adaptéry a vůbec všeobecně slabé. Ideální ještě pořád krásně použitelná
konfigurace je v dnešních poměrech již vyložený výběh:
CPU >=200 MHz
RAM >=32 MB
HDD >=1.2GB
Grafika - 4MB RAM, 1024 x 768 v 16-bit barvách
Monitor - 15", raději 17".