Pak si na světle žlutém knoflíku (nejvíce vpravo) přivoláme menu akcí a tam si vybereme Cyklus nových vzorků. Rozjede se formulář:

a v něm vyplníme ty údaje, které v daném okamžiku známe. Jestliže je například v rodném čísle chyba, opravíme ji třebas i později, až se to vyjasní. Povinně vyplníme kód zdravotnického zařízení, odkud vzorek přišel. Rovněž i odesílajícího lékaře, materiál a požadovaná vyšetření. Některá vyšetření systém do knihy nageneruje sám podle povahy materiálu.
Obsluha musí mít odborný přehled o číselníku materiálů a významu jednotlivých položek - to je věcí odborné konfigurace systému.
Po uložení (Provést,F4) se data ještě kontrolují a systém se může "vzepřít". V takovém případě nám oznámí, co se mu nelíbí - typicky to bude zapomenutá povinná položka apod.
Pokud všechno projde, oznámí nám i přidělené laboratorní číslo, jako to bylo u číslování, a rozjede hned další kolo dialogu.
Administrátor má možnost nastavit, jak si program pamatuje, co dělal naposledy. Je tedy možno například chtít, aby si pamatoval údaje o pacientovi z předešlého průchodu - to se hodí zejména tam, kde se přebírá více vzorků od jednoho pacienta, třebas z nějaké JIPky apod.
Klasifikaci materiálu a vyšetření musíme provádět odpovědně, pozdější změny jsou sice možné, ale jsou proti duchu systému. Musíme si uvědomit, že na laboratoři při prvním stisku Alt+K se vygeneruje zápis do knihy a ten je automaticky odvozen celkem složitým způsobem od zadaného materiálu a požadovaných vyšetření.
Před uvedením do provozu je potřeba, aby se na úrovni primáře (primářky) stanovila závazná pravidla klasifikace materiálu. Nic nebrání tomu převzít a později rozšířit standardní referenční konfiguraci.
Totéž se týká vyšetření - u nich ale může existovat větší prostor pro rozšíření. Různých biologických materiálů resp. typů vzorků už se mnoho nových nevymyslí ...
Přidělená laboratorní čísla nemusejí jít nutně popořadě - to kdyby náhodou na jiném počítači nekdo dělal stejnou činnost. Zde je to pravděpodobnější než u pouhého číslování, protože opisování žádanek přece jenom zbere nějaký čas a je větší šance, že nám vedlejší počítač nejaké to číslo "vyfoukne".
Jakmile je číslo jednou přiděleno, už se k němu nedá vrátit, každý vzorek tedy dostane unikátní.
Pokud přidělujeme čísla pro několik laboratoří, rozdělíme si nejprve vzorky a při změně mezi skupinami jednoduše změníme písmenko laboratoře. To je stejné jako u číslování.
Dokud formulář s údaji neodešleme do databáze, žádné číslo se nepřiděluje a zde nám tedy hrozí menší naděje, že přidělíme nějaké číslo ukvapeně. Opět ho v takovém případě stornujeme.
Pokud jste dospěli až sem, pak jste cyklus příjmu vzorků zvládli a nebude už pro Vás problémem.
Zkuste si cyklus číslování opakovaně několikrát, abyste získali rutinu...

Připomínáme, že vedle cyklu příjmu můžeme přijmout přes klávesu Ins i vzorek jediný - systém se chová úplně stejně, ale po odeslání do databáze jednoduše nerozsvítí znovu další formulář.

Rejstřík kapitoly