Vybereme si pomocí Soubor (Alt+S) některý z připravených dvojpohledů. Jsou tam připraveny varianty, kde zadáváme explicitně datum od a datum do,
dále pak 7, 14 nebo 30 dnů zpět. Toto datum se váže na datum vzniku zápisu v rutinním přehledu. Rutinní přehled je typicky podle pacientů tříděná konzultační
agenda, v některých implemetacích do ní můžou být zatříděny hlášenky od kliniků, v některých implemetacích jsou tyto hlášenky rovnou dávány do meziskladu.
Pro potřeby zaškolení si vyberme ki-2pohled.vxl.
Rozdíl v práci s dvojpohledy a trojpohledy je v jemnosti klasifikaci, při rozjezdu agendy kontroly infekcí stejně ještě nebudeme mít k dispozici kompletní
průběžné výsledky validovaných kauz a není tedy nutno se pohledem na potvrzené případy zatím zabývat.
Na obrazovce se objeví dvě vzájemně provázaná okna. Případně si je upravíme pomocí Okno.Dlaždice vodorovně na míru svého monitoru. Potom nesmíme
zapomenout ale "uložit jako" a případně "přepsat".
První okno ukazuje časově omezenou škálu zápisů v rutinním přehledu. To jsou tedy signály KI a mohou přicházet ze zápisů lékařů na Intranetu,
dále mohou vzniknout z konzultací nebo i automaticky z laboratoře. Okno obsahuje obvyklé položky u konzultací, na konzultace se můžeme dívat obvyklým způsobem
pomocí F5.
Pomocí F10 můžeme získat sáhodlouhý přehled informací o pacientovi, tedy směs výsledků i konzultací tříděnou sestupně podle času. Systém z praktických důvodů
ukáže jenom posledních 64 nálezů, aby jejich vyhledání v databázi netrvalo příliš dlouho.
Druhé okno obsahuje zápisy, které již daný pacient v meziskladu má. Jsou tam tyto položky:
t Nový případ nebo Pokračování
n Číslo případu
datum Datum zjištění
prijmeni Příjmení pacienta
jmeno Jméno pacienta
centralid Číslo pacienta
rc Rodné číslo pacienta
prim Primariát - dopočítává se automaticky podle oddělení
program Program, také se automaticky dopočítává
odd Oddělení, kde se problém zjistil
skup Skupina - klasifikace
dg Dg - klasifikace
epi Epidemiologická priorita
p1 Původce
r1 Rezistence
p2 Původce
r2 Rezistence
p3 Původce
r3 Rezistence
p4 Původce
r4 Rezistence
p5 Původce
r5 Rezistence
vek Věk
pohlavi Pohlaví
pracdg Pracovní diagnóza
poznamka Poznámka - neomezený volný text
bid Identifikátor
color Barva
vznik Datum zařazení do meziskladu - pomocná položka software
s Stav
Okna jsou provázána podle položky CentralId a tak, jak v prvním měníme položky (a pacienty), mění se automaticky obsah podřízených okének.
Pomocí F8 nebo i Alt+B můžeme vhodit nový záznam do okénka druhého. Tam jej pak můžeme i pomocí F5 editovat. V editačním okně je připravena i položka
sloužící ke vhození záznamu do agendy případů, tedy do definitvního úložiště na verifikované případy.
Rutina by tedy měla být následující:
Podle konkrétní implementace nám hlášenky lékařů z Intranetu naskáčou do Meziskladu nebo se z nich stanou fiktivní konzultace a my je případně do Meziskladu
dáme podle vlastního uvážení. To, která ze dvou variant je ve vaší nemocnici implementováno, je určeno frekvencí toho, jak často klinik opravdu hlásí událost,
o které laboratoř neví jinou cestou. V principu to je jedno, protože i v meziskladu můžeme redundantní zápisy zlikvidovat. Záleží spíše tedy na tom, kde budeme
muset mačkat méně kláves.
NNH i VFN používají variantu, kdy se hlášenka z intranetu konvertuje rovnou na fiktivní konzultaci. Vzniká vlastně prefabrikát konzultace, ve které
konzultant může rovnou pokračovat úplně stejně, jako kdyby byla konzultace iniciována telefonicky. Takto vzniklé "hlášenkové" konzultace se v přehledu
jeví jako blankytně modré a v kolonce K mají hodnotu H.
Hlášenky "skáčou" do naší databáze aktivitou našeho systému, skrytě a to kdykoli si volíte pohled na konzultace, rutinní přehled nebo mezisklad, všechna data
z hlášenek jsou k tomu okamžiku akvírována. Nemusíme se tedy nijak starat o to, zda systém hlášenky nějak zpracoval. Záznamy z hlášenek ostatně uvidíme
na první pohled, jsou odlišeny blankytnou barvou jak popsáno výše. Konkrétně je import implicitně navázán na tyto úkony: pohled na konzultace, úprava konuzltace
a zápis konzultace. Tedy kdykoli konzultant některý z těchto úkonů provádí, zároveň se systém snaží o import novinek.
Pak vybereme jeden z dvojpohledů.
Procházíme horním okénkem a za každého pacienta případně vhodíme do meziskladu jeden další záznam. Záznam se automaticky otaxuje v kolonce
T jako Nový nebo Pokračování a to podle toho, zda tam už záznam daného pacienta existuje nebo ne a to zpětně za 4 týdny.
Vhazování pacientů je možno dělat pomocí kláves Alt+B,Alt+N a Alt+P. První volba značí, že chceme, aby software sám zjistil, zda se jedná
o nový případ nebo o pokračování. Druhé dva explicitně určují N nebo P. Podle toho, zda je N nebo P se také dědí nebo nedědí
údaje z předcházejících záznamů.
Nabídka F5 nad Původci ukazuje kumulativní nález pacienta tříděný pozadu, vybíráme si podle znalosti kontextu.
Přepokládá sem že takto projdeme celý rutinní přehled a usoudíme, zda do meziskladu něco dáme nebo ne. V podřízeném okénku vidíme, co tam
je. Nadbytečné záznamy v meziskladu nejsou na škodu. Jednak se jich můžeme snadno zbavit. Dále, za měsíc samy odejdou za horizont.
Konečně, slouží k vygenerování týdenních přehledů.
Záznamy v meziskladu se automaticky probarví - vhodíme-li pro pacienta záznam nový, všechny stávající se přebarví na znamení toho, že jsou starší.
Nejmladší záznamy v meziskladu pro každého pacienta budou žluté/blankytné, ty starší budou zelené.
V meziskladu zůstávájí záznamy libovolně dlouho, slouží k průběžným reportům a posléze se přepodkládá, že z nich vzniknou případy kontroly infekcí,
tedy až se věc zcela vyjasní.
Automaticky vznikající signály. Systém je průběžně vylepšován na straně AI
engine a provádí automaticky průběžnou detekci významných případů. Záleží na konfiguraci vašeho systému, zda tuto vlastnost využívá. Pokud ano,
nalézáte mezi konzultacemi i fialové fiktivní konzultace - to jsou automatické zprávy systému, například OXA rezistentní STAU detekovaný na laboratoří
a je to zase implicitní výzva systému pro zahájení konzultační činnosti ve prospěch pacienta s tímto nálezem.
Poznámky k prvotní implementaci:
Popisujeme ideální stav. Při zahájení provozu budeme muset manuálně popostrčit data do správného stavu. Takže musíme u prvích zápisů
manuálně vypsat, zda se jedná o pokračování nebo nové případy, protože software nemůže vědět, jak to reálně je. Potom už sám bude počítat
patřičné lhůty apod. Rozumí se, že se systém používá rutinně bez přerušení týden co týden.
Rejstřík kapitoly