Sestavování nabídek, razítek a další konfigurace se opírá vesměs o vyřešení nějakého symbolického jména na jméno jakéhosi souboru. Kupříkladu pojem MIKROB chceme svázat s nějakým razítkem, CITLIVOST s nabídkou několika razítek, ze kterých si operátor volí apod.

Používat pro každý pojem rovnou jméno souboru není dost dobře možné - bylo by to nepřehledné a moc tvrdě zadrátované.

Navíc nemusíme chtít, aby nějaký pojem měl bez ohledu na kontext vždy stejnou sémantiku. Můžeme klidně totiž chtít, aby po stisku Alt+C vyjela nabídka jménem "CITLIVOST", ALE aby podle každé laboratoře obsahovala tato nabídka i třebas diametrálně odlišná razítka. Ta pak, aby věc byla složitější, mohou mít identická jména, ale jsou resolvována na fyzicky různá razítka.

Tento "zmatek" je zmatkem jenom na první pohled. Jsou k němu totiž odborné důvody a i snaha o uniformitu ovládání. Jesliže má personál již zakódováno, že Alt+C vyjede nabídku a E je na Enterkoky, pak je vhodné to zachovat i když v jednom případě to vede na razítko s diskovou citlivostí a ve druhém na MIC razítko.

K řešení těchto problémů existuje Translátor. Jsou to vlastně soubory sys/translat.txt a sys/alias.? - pro každou laboratoř může být obsahující rovnice. Význam rovnic je očividný, méně očividné je to, že může být aplikován i interaktivně: při startu programu se přes translátor systém zkouší překládat svoje základní pojmy. Například je možno standardní nabídku razítek "sys/ref.def" aliasem přehodit na "sys/ref-a.def". Za běhu se pak již jednou resolvovaná jména zase prohánějí translátorem, aby se určilo, co vlastně znamená v již vzniklém kontextu "Rozočkovat".

Jádro Knihy se snaží každý pojem a pokyn přeložit do řeči čtyř základních úkonů:

zpřesnění pokynu přes výběr z číselníku (Citlivost - vede k dialogu na výběr konkrétního razítka)
otisknutí razítka rovnou podle kontextu
doplnění údajů do razítka
navigace v knize a globální akce typu ukončení a generování výsledku

I když to možná nepatří přímo na toto místo dokumentace, zdůrazněme:

Vedle designu množství formulářů (razítek) je vhodný návrh aliasů a ref-souborů základem, protože de facto většina úkonů nad knihou je determinována resolvováním "co zrovna teď v této laboratoři a této konfiguraci obrazovky má znamenat stisk Alt+C ?".
Jelikož je možno pomocí CtrlPgUp a CtrlPgDn rolovat s nabídkou definovanou ref-souborem, je navíc všechno okořeněno tím, že Translátor řeší pojmy i podle toho, co zrovna je na obrazovce fyzicky opravdu vidět. Je tedy možno chtít, aby Alt+V mělo i více významů ... jeden rutinní a druhý méně frekventovaný a schovaný v hloubi refu.