Účet vzniká v okamžiku ukončení práce s Knihou. Do té doby není definitivní a může se měnit. Proto také nejsou výkony odesílány dokud není práce ukončena. Některé výkony se totiž mohou vykazovat teprve ve shodě s ostatními výkony, u výkonů za stanovení citlivostí zase rozhoduje počet provedených testů resp. zahájené šestice či dvanáctice,

První k účtu přispěje Materiál. Probere se tabulka PojMat a v ní se zcela mechanicky vyhledá pro daný Materiál a Úhradu (kombinace pojišťovny a typu úhrady) odpovídající řádek. Z něj se převezmou předem připravené výkony a jejich četnosti. Pozor: u některých instalací se používá zjednodušení v tom smyslu, že pokud není pro danou kombinaci pojišťovny, způsobu úhrady a materiálu nic nalezeno, pak se použije kombinace odpovídající standardu, tedy Uhrada = 001111. Takto to funguje například v ONS nebo MNUL. FNP naopak používá metodu na přesnou shodu a tu to může vést k chybám. Proto prohlédněte tabulku PojMat z času na čas, zda třebas nějaký nový materiál není nevyúčtovatelný. Nebo pokud se objeví nová pojišťovna či spíše konvence na celonemocniční úrovni. V tabulce Ucty jsou výkony pocházející z Materiálu označeny písmenkem "m".

Druhým přispěvatelem jsou Vyšetření. Každý vzorek jich může mít až 10 a tudíž k účtu může podle tabulky PojVys přispět až deseti různými sériemi výkonů. Platí zase mechanický způsob vyhledání a rovněž i případné defaultování na Úhradu 001111. Opět prohlížejte pravidelně PojVys, zda někde neuniká nevyúčtovatelné Vyšetření. V tabulce Ucty jsou výkony pocházející z Vyšetření označeny písmenkem "v".

Třetím přispěvatelem do účtu je Kniha. Její příspěvku jsou označeny písmenkem "u". Kniha přispívá složitým způsobem, který respektuje různé konvence pojišťoven. Tedy kolik maximálně jednoduchých identifikací je možno vykázat, jak se vykazují testy na citlivosti k antibiotikům apod. Některé výkony se vykážou tedy samy od sebe podle logiky zpracování vzorku. To se týká hlavně citlivostí. U některých je přímo v razítcích napsáno "Já se účtuju tak a tak". Stiskem klávesy F1 nad daným razítkem můžeme zjistit, jak se vlastně do účtu projeví. Existuje i několik razítek, která jsou určena k otisku do knihy a do nichž se dá účet doplnit a je tak podhcycen v Knize. To je možno třeba dělat u testů, které dopadnou jenom zřídka pozitivně, ale pak se provádí cosi navíc a i se to účtuje.

Čtvrtým přispěvatelem může byt operátor, pak je příspěvek označen písmenkem "m". Manuální vyúčtování se nedoporučuje. Automatický mechanismus je třeba raději vychytat a případné poztrácené výkony raději doplnit nějak systémově a ne ad-hoc.

Konfigurace MNUL využívá s výhodou ještě dvou tabulek. Jsou to výjimky PojMat a PojVys, tam je na základě písmenka laboratoře a materiálu / vyšetření a úhrady možno stanovit odchylku od standardního algoritmu. Algoritmus se nejprve podívá do tabulek s výjimkami a pokud tam nalezne adekvátní vyúčtování, použije ho spíše než z tabulek PojMat a PojVys. Tímto trikem je umožněno například na mykologii zpracovávat stejný materiál, ale účtovat ho jinak nebo i vůbec. Totéž pro serologii, virologii, laboratoř pro TBC apod. Necháme-li odpovídající tabulky prázdné, výjimky se neuplatní a tudíz nemusíme této vlastnosti algoritmu využívat :-).

Shrneme-li účetní náležitosti, pak pro daný konkrétní vzorek existuje třebas i složitý, ale sám od sebe se spouštějící algoritmus, který účet vygeneruje. Výsledek se ukládá do tabulky Ucty a podle laboratorního čísla jej můžeme dohledat. Mezi rutinními akcemi pak nalezneme funkce na prohlížení účtu jednoho vzorku, jeho znovuvygenerování, ladící výpisy apod.

Proces účtování v nemocnicích je ale podřízen centrální rutině. Někde se účtuje den co den, jinde občas a jinde zase v měsíčním cyklu. Pro náš program to není rozhodující, on si výkony v účtech eviduje sám a případ od případu na žádost operátora vytvoří ve stanoveném formátu dávku účtů. Do ní se zařadí všechno, co se dosud neúčtovalo, případně všechno, co spadá do požadovaného období. První případ nastává u průběžného způsobu předávání účtů, druhý zase u měsíčního.

Vlastní formát předávaných dat je nezajímavý a liší se od instalace k instalaci. Někde je to tzv. Benešovský formát, jinde formát kopírující náležitosti dávky předávané do VZP a jinde zase formát zcela unikátní (MNUL, NNH).

Během procesu vytváření účtu program může zjistit řadu nesrovnalostí, které je možno doplnit ex-post. Nemá-li vzorek vyplněného například odesílajícího lékaře, nijak se to neprojeví na způsobu vyúčtování a tedy i na obsahu tabulky Ucty. Zabraňuje to ale odeslání účtu do centrálního zpracování v nemocnici, protože takový účet pojišťovny prostě odmítnou. Podobně i při chybějících jiných náležitostech. Jakkoli je to absurdní, pojišťovny vyžadují, aby se předávaly například odbornosti odesílajících lékařů (tedy přesněji zařízení). Pojišťovny tyto údaje musí mít, ale chtít, aby si je doplnily samy, je boj s větrnými mlýny.

Program se snaží porůznu invalidní účty a účty, které by pojišťovna hnedka vrátila detekovat a raději je ani neposílá dále. Hromadí se ve frontě, odkud je můžete odeslat po opravě.

U průběžného účtování to funguje tak, že se opravené účty zařadí do další dávky a věc je takto spláchnuta. U měsíčního je potřeba spouštět výpočet opakovaně, až se chybový listing vyprázdní na minimum. Určitá část zůstane vždycky nevyúčtovatelná. Například neznámý pacient, který zemře dříve, než se o něm cokoli zjistí a přitom měl u nás vyšetření. Nebo úplně nesmyslná žádanka. Nad tím je třeba mávnout rukou, chyby tohoto typu v řádu do jednoho procenta objemu vzorků prostě nemá smysl dohledávat. Nakonec platí pravidlo, že složité a tudíž i drahé vzorky budou mít náležitosti spíše v pořádku nebo je možno je spíše dohledat.

Chybějící náležitosti odesílajících lékařů je možno v principu vždycky nějak dohledat nebo dotelefonovat. Chyba může vniknout nejenom nedokonalou nebo neúplnou evidencí lékařů, ale i nevhodným způsobem zápisu lékaře do dat ke vzorku. Platí, že zdravotnické zařízení, oddělení a lékaře vybíráme ZÁSADNĚ z nabídky a ZÁSADNĚ jako celek, tedy kombinaci tří složek. Lékaři mají unikátní identifikátor, podle kterého se poznají. Ten se nastaví správně při výběru z menu. Prostým zápisem "MUDr. Petr Novák" prostě programu nemůžeme sdělit přesně, o kterého se vlastně jedná. Odbornosti se kaskádovitě řeší postupně od lékařů přes oddělení až k zařízením. Rovněž různé číselné identifikace. Pozor na to, že obvykle bývá zmatek v tom, že "naši" lékaři z naší nemocnice mají jinak nastaveny identifikační znaky než ti mimo špitál.

Zásadním problémem jsou rodná čísla či přesněji čísla pojistek. U novorozenců se tato náležitost začasté dá doplnit až ex-post. Používáme aspoň provizorního tvaru podle datumu narození. Horší to je u cizinců, kde občas musíme akceptovat, že mají tak špatná rodná čísla, jak opravdu mají.

Při opravách chyb v rodných číslech sledujeme dva scénáře. Předně se snažíme ke špatnému rodnému číslu nalézt to správné a pak pomocí funkce na systematickou zámšnu rodného čísla provedeme opravu "šmahem". To v případě, kdy v zápise byla opravdu chyba. Pokud se ukáže, že cizinec nebo i tuzemec má opravdu podivné rodné číslo, můžeme programu přikázat, aby si toto rodné číslo zapamatoval v tabulce podivných rodných čísel a dále už neotravoval. Tím donutíme program účet předat dále a tam ať lámou hlavu jak umějí.

Zjistíme-li, že máme někde systematickou chybu, která vyúčtování nějak nepříznivě ovlivňuje, nemá smyslu to opravovat hr-hr. Vždycky je možno u výrobce software data přepočítat, přegenerovat účty a vzniklou diskrepanci dořešit. Z principu plyne, že vadná konfigurace typicky ošidí nemocnici než aby vykázala něco navíc pojišťovnám. Program je spíše opatrný a nedovoluje vykazovat excesy a drží se při zemi. Vykazuje tedy jenom nepochybné věci, které si můžete nastavit podle svého.

Pozor rovněž na to, jaké výkony má vaše nemocnice nasmlouvány a na které lékaře ...

Náměty na cvičení u počítače:

Minimum pro úspěšné absolvování kursu: