V této části shrneme některé konvence a zvyklosti systému.
Datum - uvádíme je zásadně ve tvaru RRRRMMDD, tedy například 19980622 je 22.6.1998. Tato
notace je možná trochu neobvyklá, ale má tu vlastnost, že je zcela přenositelná nezi všemi
možnými systémy, nezávisí na lokálním nastavení Vašeho počítače. Nejdůležitější je ale to,
že datumy uváděné v tomto tvaru je možno přirozeným způsobem třídit. Problémy s lokálním
nastavením počítačů jsou zásadní. Ve větší organizaci jsou a vždy budou v provozu počítače nastavené
jak na české konvence, tak na konvence anglicky mluvícího světa a možná i na jiné. Takové drobnosti,
jako je formát datumu si navíc každý uživatel může na svém počítači nastavit po svém a to
pak přináší neřešitelné problémy, kdy jeden o databáze chce datum ve tvaru DD/MM/RRRR a jiný po
anglicku MM/DD/RRRR. O důležitosti používání čtyřciferného roku nás už dostatečně poučil
tzv. Y2K efekt.
Desetinná tečka x desetinná tečka. Zde se projevuje poněkud přehnané počešťování systémů.
Mezinárodní norma uznává desetinnou tečku. My v Čechách však máme čárku. To by tak moc nevadilo,
pokud by ovšem databázové systémy nebyly vesměs americké (desetinná tečka a nikoli čárka).
Podobný zmatek je i ve vlastních Windows, kde si nakonec každý počítač může nastavit
tečku či čárku jak chce. Potenciálně jsou tedy data pořízená na jednom počítači nepoužitelná
na počítači jiném. Náš software to řeší pokud možno důsledným překládáním do notace s čárkou,
ale připouští i zadávání s tečkou. Ať tedy napíšete číslo jakkoli, mělo by se správně pochopit.
Je-li kontrola prováděna mimo systém (například samotnou databází), je nutno se přizpůsobit ev.
chybovému hlášení ... Aby to nebylo tak jednoduché, řada programovacích jazyků vůbec nepředpokládá,
že by místo desetinné tečky mohlo být něco jiného (čárka). Z toho plynou u různé zmatky
v Excelu, kdy sešit napsaný v Čechách nemusí být k použití v cizině apod. Jakkoli se jedná
o hnidopišskou drobnost, pozor na přehazování lokálního nastavení Windows. Můžete si zcela znepojízdnit
celý počítač.
Poznámka: Velkým problémem je i banální CAST mezi stringy a čísly, protože význam znaku "," je většinově
jako formátovací oddělovač a NE ODDĚLOVAČ DESETINNÝCH MÍST. Někdy se jednoduše nepodaří databázi přesvědčit,
aby zápis "1,000" chápala jako 1 a ne 1000. Navíc nemusejí být shodné tzv. locales na serveru a stanicích ...
Český kód. Používáme kód 1250, tedy češtinu zvolenou Windows resp. firmou Microsoft. Data z databází,
kde je jiný český kód, například tzv. ISO Latin2, jsou překládána. Při práci s národní abecedou je
nutno chápat, že česká písmenka mohou být na různých počítačích zobrazována stejně, ale že za nimi mohou
stát pokaždé jiné číselné kódy. To tedy zejména znamená, že data pořízená v konkrétním prostředí mohou
být "zašifrovaná" v jiném.
Český kód - problémy a pokračování. Důležité a zásadní zkratky, tedy uživatelská jména, hesla, jména
souborů, profilů apod. JE NUTNO BEZPODMÍNEČNĚ VOLIT TAK, ABY NEOBASHOVALA české znaky. Transport českých
znaků napříč počítačovou sítí a různými systémy nemusí dopadnout dobře. Důvody jsou zřejmé.
Zadáváte-li heslo do systémů, obvykle se znaky neechují. Nevíte ani, zda je zapnuta česká klávesnice nebo ne.
Nemusí se Vám nakonec ani podařit přilogovat. To vynikne zejména tam, kde české znaky nemůžete zadat
vůbec, například na návštěvě v USA. Na dálku pak ani nepojmenujete soubor, ani nezadáte jméno / heslo apod.
Obdobně je nutno zvážit vhodnost posílání českého textu nebo textu pořízeného konkrétním toolem
(například MS Word). Pořád platí, že většina uživatelů e-mailu nepoužívá produkty Microsoftu a že
daleko drtivější množina uživatelů nemá nejmenší možnost, jak si správně zobrazit český text ...
U českých písmen nemusí být vždy zřejmé, v jakém kódu se mají chápat. pak ale ani transformace
malých písmen na velká (provádí u uživatelských jmen Windows) nemusí být korektní.
Český kód - doporučení. Pro loginy, hesla, profily apod používáme nejlépe malá písmena a-z a číslice
0-9. Všechny ostatní znaky mohou být kdekoli v síti nevhodně interpretovány s nepříjemnými důsledky.
Uvědomme si, že význam znaku "\" v prostředí Windows je v Unixu tvořen znakem "/", přičemž "\" má
zcela speciální význam (díky nejednotnosti koncepce Windows se ovšem speciální význam "\" táhne
zcela v duchu Unixu s výjimkou oddělovače jmen adresářů ...). Použití těchto systémů pak
v rámci sítě může vést ke zcela nepředvítatelnému chování a chybám.