Příkaz clear pro jistotu vyčistí úplně kontext volání. Kontext je jedna sada rovnic (multirovnice, TStringList). V tomto případě je příkaz nadbytečný, protože skript volaný na základní úrovní začíná s vyprázdněným kontextem. Pokud by ale tento skript byl náhodou volán jiným skriptem jako podřízený (podprogram), je použití _clear na místě, protože se jím vynulují ev. proměnné přicházející z nadřízeného skriptu. Většina skriptů začíná jedním z příkazů clear nebo _use. Příkaz _use slouží k propagování kontextu akce do proměnných skriptu. Skripty jsou totiž volány obvykle nad nějakou zobrazenou tabulkou / gridem. Přirozeným kontextem akce je pak obsah aktuálního řádku gridu - to je sada hodnot, která se pomocí _use dostane do skriptu.

Příkaz set bere jako argumenty seznam dvojic, první je vždy jméno proměnné a druhá je hodnota, kterou jí chceme dát. Jak vidno, součástí hodnoty mohou být konstanty, ale i systémové proměnné (Today,Tomorrow,...) a také i hodnoty jiných proměnných. K detailnímu popisu vyhodnocování proměnných se dostaneme v dalším. Vedle normálních proměnných existují i některé "smluvené", jejichž význam je důležitý spíše pro vzhled nebo chod akce než pro skutečné zpracování hodnot. Zde je to WizCaption, což je jméno titulku nad snímaným wizardem. To je typicky prázdné, ale je možno ho explicitně nastavit, jako se děje v našem případě. Protože jak volaný wizard převezme kompletní sadu proměnných, nastavením proměnné Datum rovnou ve wizardu přednastavíme hodnotu na nejběžnější případ, tedy dnes.

Dalším příkazem je volání wizarda. Zde má jediný parametr a sice jméno souboru, kde je definován wizard/formulář. Dalšími nepovinnými parametry by ještě mohlo být jméno proměnné, kde se má začít skenovat a ev. i mod zobrazení (přes celý desktop nebo menší, ...). Pokud je skenování hodnot operátorem ukončeno příkazem Storno, pak příkaz ?wizard rovnou ukončí interpretaci celého skriptu.

Poznámka: Jak uvidíme v dalším, wizardy mohou volat vedle interních funkcí na kontrolu dat i skripty a je tedy možné a často se to používá, že skript rozjede volaná wizarda a v něm zprostředkovaně dochází k volání jiného skriptu atd. Níže to je ilustrováno na příchodu pacienta na recepci PET centra.

Pomocí randomize+random se inicializuje generátor náhodných čísel a hnedka se jedno takové číslo vygeneruje. Dostane se do globální a po dobu běhu interpreteru stále existující proměnné Random. Náhodná čísla se generují v intervalu 0-4095 a používají se na vytváření unikátních databázových klíčů obvykle v podobě kompletního DateTime a nějakého suffixu.

Následuje zase přiřazovací příkaz set, kterým se zrovna konstruuje databázový klíč MobilId, nastavují evidenční proměnné KdoZapsal a KdyZapsal a pak ještě pár dalších.

Posléze se pomocí příkazu insert zapíše do databázové tabulky MobPrenosy. Jelikož mobilní přenosy plánuje právě jeden operátor, je vygenerovaný databázový klíč unikátní (i kdyby pracovalo více lidí, musli by v jedné vteříně vkládat mnoho záznamů, aby pravděpodobnost kolize byla nezanedbatelná). Zásadně důležité je ale to, že neuvádíme explicitně hodnoty proměnných, které chceme uložit. Ty jsou možná deklarovány ve wizardu, pokud ano, jednoduše jsme hodnoty i s jejich jmény získali voláním wizarda. Příkaz insert je implementován tak, že si sám již zjistí strukturu tabulky a sestaví vhodný "insert into MobPrenosy values ...." automaticky. Probere tedy VŠECHNY proměnné kontextu skriptu, vybere relevantní a nabídne je tabulce ke skutečné operaci insert. Pokud bychom chtěli ošetřit ev. výjimku jinak než standardním chybovým dialogem, pak bychom použili příkaz try.insert.

Příkaz dump slouží k logování událostí. V adresáři data/log se logují události ve formě textových souborů se jménem odvozeným od DateTime a parametru dump. Tyto logové soubory "požírá" noční běh daemonů na straně serveru. Typicky jsou logy ukládány na jiném diskové svazku než databáze a jsou produkovány tak, že v případě kolapsu systému je možno snadno sestavit ze souborů stejné třídy "dump" importní soubory na korekci databáze. Typicky se ale logy používají pro vzdálené monitorování systému a řešení chyb operátorů.

Příkaz exit ukončuje běh skriptu. Vedle toho je možno používat i příkaz return, kterým se ukončují podřízené skripty. Ukončí-li se podřízený skript returnem, vezmou se NEPRÁZDNÉ hodnoty jeho kontextu a propagují se do stejnojmenných proměnných volajícího skriptu. Prázdné hodnoty se ignorují. Později se k tomu dostaneme ještě detailněji. Teď sdělíme jenom tolik, že podřízený skript získává při startu automaticky kompletní kopii kontextu volajícího skriptu. Teprve při návratu se může rohodnout, jaké proměnné vlastně vrátí "o patro výše". Dobrým zvykem je pro jistotu před návratem přes return vyprázdnit hodnoty všelijakých pomocných proměnných tak, aby se zbytečně nevracely volajícímu skriptu...

Popis wizardů sleduje indentací stromovou strukturu. Na nejnižším patře jsou jména položek, jsou buď známa již volajícímu skriptu (Datum) nebo se do něj teprve dostanou po ukončení běhu wizarda. Vedle jména má položka i popisek ("lidské" jméno) - Caption a popis - Comment. Položky mohou být různých datových typů a mohou být podrobeny různým kontrolám. Reprezentativní položky si nyní rozebereme pěkně jednu po druhé.

První příkaz set je použit pro vyřešení technického detailu. Používáním znaku backslash ve jménech souborů totiž firma Microsoft úspěšně zadělala na nekončící problémy. Původně v unixu, ale hlavně i v C-čku je backslash určen na kódování řídících znaků. Globální proměnná Param je nastavena při startu VaxNt na domovský adresář aplikace - bude tedy určitě obsahovat backslashe v situaci, kdy VaxNt běží jako klient ve Windows. Substituce za výrazy tvaru $(X) se řídí určitými předpisy a zde si jenom pomáháme je oblafnout. Naším příkazem dostaneme do lokální proměnné skriptu Par obsah globální proměnné Param.

Pomocí příkazu cp uděláme lokální kopii souboru. Vidíme, že argument je prefixován hned dvěma vykřičníky. V dalším to bude vysvětleno detailně, tady dva vykřičníky značí pokyn, aby interpret ponechal "na pokoji" backslashe a nesnažil se jejich hodnotu dekódovat. Vezme se tedy slepě hodnota teď už lokální proměnné Par a dosadí se do výrazu. Používání znaků \ a / je pro jména souborů uvnitř VaxNt možné obojí. Pozor ale: některé utility Windows to snášejí také a jiné zase ne. Kupříkladu WordPadu nevadí slashová jména, ale Wordu ano.

Pomocí viever se zavolá nová instance WordPadu a nasaje se do ní zobrazovaný text. Skript pak dalším příkazem exit končí.