Pohledy do databáze jsou základním pojmem celého systému. Uživatele nemusí zajímat a typicky
ani nezajímá, jak jsou v databázi data uložena. Je tedy jedno, zda jsou data v jedné
tabulce, v několika tabulkách nebo dokonce zda data rezidují na několika různých
počítačích. Uživatele naopak zajímá konkrétní výběr, uskupení a seřazení údajů, které
v databázi jsou v té či oné podobě. Bez ohledu na organizaci databáze uživatel jednoduše
jednou chce zařízení společně s jejich obchodními údaji, jindy s popisem technických parametrů
a jindy zase s datem uvedení do provozu. Jinak se dívá technik na data při opravě a zase jinak
dispečer při povolování výluky - třebas se jedná o stejné zařízení. Věcí software je takové pohledy
zprostředkovat a uživatele "netrápit" tím, že musí znát tabulky, ve kterých data jsou.
Této velmi flexibilní koncepci vyhovuje náš software, který k datům nepřistupuje
přímo pomocí tabulek, ale vkládá mezi uživatele a databázové schema ještě ohebnou
vrstvu pohledů. Pohled je vlastně fiktivní tabulka vytvořená pro konkrétní potřebu
uživatele v daném kontextu. Její kontrukce může být libovolně složitá, uživatele se
to ale nijak nedotýká - tomu se systém jeví tak, že obsahuje velké množství tabulek
organizovaných právě pro konkrétní potřebu.
Pohledy se od sebe liší náplní, mohou být ale pro různé uživatele i různě detailní.
Je tedy možné, aby dispečer vyplňovat data se všemi detaily, technik viděl jenom
provozní parametry a obchodník naopak pouze jemu příslušící údaje.
Operátor s nižšími právy některé položky nemusí ani vidět. Princip pohledů je takový, že
software sám musí dedukovat, kam (do jaké tabulky) údaj patří a sám jej vyzvedávat
nebo ukládat ve vhodný okamžik.
Množina pohledů není definitivní a administrátor i každý operátor ji může měnit
a doplňovat bez zásahů do software. Rozlišujeme Globální pohledy a Lokální pohledy.
Globální navrhuje administrátor systému a rozšiřuje je po dohodě s uživateli tak, aby
pohledy sloužily všem potenciálním uživatelům. Lokální pohledy naopak slouží jenom
konkrétnímu uživateli a jsou vázány na jeho počítač. Podaří-li se uživateli
zkonstruovat nějaký "zvláště vydařený" pohled, může si jeho definici uložit
jako soubor na svém počítači a kdykoli se k němu vrátit. Nebo jej také prostřednictvím
administrátora propasírovat mezi globální pohledy pro všechny uživatele.
Formálně je pohled tvořen jakýmkoli sql dotazem - to je zdroj dat. Dalšími parametry
jsou výběr sloupců a jejich uspořádání. Tato trojice parametrů definuje pohled.
Z povahy věci plyne, že návrhem pohledů se může zabývat ten, kdo je alespoň
dostatečně obeznámen s konkrétními databázemi, které v systému jsou k dispozici.